Rozhodl jsem se změnit stáj... Četl jsem toho tolik o tom skvělém Wordpressu, že jsem ho prostě musel mít. A tak je tu nový web - blog, který spravuji přes tenhle (prý) boží redakční systém. Tak uvidíme. A třeba se sem ještě vrátím.
Jak řekl sám pan velký auto-guru Jeremy Clarkson: "Viděl jste někdo komplexnější auto? Já ne." Což okamžitě dokázal, když nechal za jízdy (!) na střeše tohoto mladoboleslavského kousku přistát 600 kg těžký vrtulník a sám musel být celou dobu uvnitř. To je ale důvěra, co? Co do kvalit automobilu nám to sice nic neříká, ale co na tom?! Bylo to přece v Top Gearu! Zbytek už posuďte sami...
V neděli jsem byl v Hudebním divadle Karlín – ano,
přesně v tom, co se specializuje na muzikály. Já nebyl samozřejmě jen tak na
nějakém tuctovém kusu, ale na exluzivní obnovené premiéře Jesus Christ Superstar. A víte co? Asi nejsem ten typ…
Narazil jsem na tohle video...
Narazil jsem na článek o plánech na případné nabídnutí výstavby českých silnic čínským investorům. A rovněž jsem narazil na komentáře pod ním: "Já jsem koupil svému dítěti velmi drahou hračku MADE IN CZECH REPUBLIC a jsem na to hrdý." Tenhle byl opravdu nejvtipnější, i když asi trochu parafrázuji. Mám rád tahle malá velká pokrytectví.
Je to asi hodina, co skončil 500. díl Noci s Andělem. Pořad, který, jak řekl sám Pavel A., zažil pět ředitelů ČT, z nichž čtyři přežil. Pořad o hudbě, pořad pro hudbu, pořad, který "letěl" 11 let.
...takový titulek jsem jako první spatřil, když jsem si otevřel zprávy na internetu. Barrack Obama předvedl v přímém přenosu nejen postřeh, ale i smysl pro humor. A tak video z nudné politické diskuze oběhlo celý svět.
Při zahájení pořadu Miss Slovensko 2009 spadl Jan Kraus omylem do díry v uprostřed pódia. Možná byl trošku omámen dvojicím krásných slečen, kolem kterých měl projít. Jak rychle do díry zahučel, tak rychle zase vyskočil a jako zkušený moderátor si s tou prekérní situací poradil.
Video z kuriózním pádem se dostalo až za oceán.
(více)
Začalo to jedním vrženým vajíčkem v Kolíně a skončilo předvolebním fenoménem. Stala se z vtipného symbolu fraška?
Zpočátku by se nenašlo mnoho odpůrců z řad nevoličů ČSSD, kteří by odsoudili první letící vajíčko na mítinku v Kolíně. Já sám jsem to bral pouze jako výstřelek a nad zprávou jsem se jen pousmál. To jsem se ale hluboce zmýlil. Podcenil jsem totiž sílu internetu.
Mítink na pražském Andělu, zdroj: indes.cz
Krátce poté, co v Kolíně vylétlo do vzduchu první vejce, vznikla na internetové sociální síti Facebook skupina „Vejce pro Paroubka v každém městě!“. Ani sami tři zakladatelé nečekali takový ohlas. Skupina má dnes 55 485 členů – převážně mladých lidí. Následující dění na oranžových mítincích mluví za vše. Z prvního hozeného vajíčka se stal symbol nesouhlasu s ČSSD a protesty probíhaly v duchu původní myšlenky, jedno či dvě hozená vajíčka, položené plato na podium, různé převleky, atd.
Sami sociální demoktaté si celou sitauci svými reakcemi jen zhoršili, když první vajíčko v tiskové zprávě dokonce popřeli, ač o něm psala media. Místo aby na protest vtipně zareagovali a zvrátili tak vajíčkový incedent ve svůj prospěch, vydali se cestou zcela špatnou. Přizvali si takzvanou „pořadatelskou službu“, která to protestujícím mladíkům vyložila „ručně-stručně“. Některé svalovce převlečené za zedníky dokonce poslali sociální demokraté do davu a následně tvrdili, že s odpůrci se perou nezávislí voliči. Toto samořejmě ČSSD nikdy nepřiznala.
Zásah policie na mítinku ČSSD
A tak převážně mladé lidi vyváděla policie, ať už za házení vajec, či převlek mimozemšťana. V tuto dobu jsem s vajíčkovým protestem ještě pořád souhlasil a bral ho jako velice vtipný a originální. Bylo však jasné, že všudy přítomné napětí musí bouřlivě vyvrcholit.
Stalo se tak 27. května v Praze na Andělu. Předkládané video níže mluví za vše. Právě tady pomyslný hrnek přetekl, na vrchní představitele létali desítky vajec. Zafungovala psychologie davu a aktéři zapomněli, proč vlastně drží ono vajíčko v ruce. Bylo jednoznačně špatně, co se ten den na Andělu stalo a více méně nenásilný odpor vzal za své.
Troufám si řící, že výrok: „Od vajíček je jen krůček ke kamenům a od kamenů jen krůček kulkám.“, který patří paní Paroubkové, je jaksi přitažený za vlasy. To nemění nic na faktu, že s tím kam situace vyvrcholila, nesouhlasím, ač jsem silně anti-oranžový.
Na vajíčkovou bombardaci reagovala i ona osudná skupina na Facebooku a 29. května obřadně „složila vejce“. Budiž tento akt pochválen.
Jen doufám, že vajíčkové útoky opadnou. Za prvé, by se pan Paroubek třeba konečně klidně vyspal a paní Paroubková by nemusela v jednom kuse prát košile. A za druhé, po 27. květnu už celé kouzlo symbolu vajíčka stejně ztratilo cenu a proměnilo se ve frašku.
(více)
Supermarket domino
V posledních dnech můžeme pozorovat na titulcích novin znepokojivé informace. IDNES.cz: „Prasečí chřipka zabila v Mexiku už 81 lidí a šíří se do dalších zemí“, toto je údaj z 26. dubna. Dnes je mtrvých v Mexiku již 103.
Prasečí chřipka (H1N1), která podle některých tvrzení může narůst až do pandemických rozměrů, se rozšířila i za hranice Mexika. Výskyt nakažených byl oznámen z USA, Kanady a pozor - ze Španělska! To v dnešní době, s ohledem na přenos takto vysoce infekční ho viru, můžeme označit za předměstí České republiky.
Nový virus H1N1 vznikl zkřížením lidské, prasečí a ptačí chřipky. A právě toho se WHO obává již několik let, zmutování viru chřipky, na které naše imunita nestihne zareagovat. Vakcína na tento vir zatím neexistuje. Postihuje jedince hlavně ve věku 25-50 let, což je období, kdy tělo disponuje nejsilnější imunitou. To je pro lékaře velice znepokojivé a zatím si tento rozpor s běžnými mutacemi chřipky nedokážou vysvětlit.
Ilustrační fotografie (zdroj: idnes.cz)
Zdravotnická organizace tvrdí, že nejhorší by mohlo přijít v příštích dnech a nejčernější odhady mluví o dramatickém rozšíření viru a milionech mrtvých. Je faktem, že v průběhu dějin se takovéto smrtící epidemie v určité periodě opakovaly. Například tzv. „morové rány“ či plané neštovice si vyžádaly miliony obětí. Plané neštovice můžeme označit za jednu z posledních pandemií, které člověk úspěšně potlačil. Dnes velmi silně decimuje Afriku AIDS.
Rozhodla se příroda opět zmírnit obrovský populační růst více jak šestimiliardové populace lidí? A bude prasečí chřipka jejím nástrojem? To nám ukáže teprve budoucnost, ale rozhodně bychom se měli mít na pozoru a nestavět se k prasečí chřipce pasivně.
(více)
Katřina Jacques dokázala, že je sice zelenou přítelkyní p Bursíka, ale v „zelených otázkách“ má značné mezery. Jak si má jinak člověk jako já, prostinký občan a středoškolák, vysvětlovat její poslední „uvolnění“ v Krausově pořadu.
Ještě několik desítek minut po skončení „Uvolněte se prosím“ jsem zůstával fascinován jejím jaksi výstředním-to je to správné slovo-projevem.
Po celou dobu pořadu provázela její mluvu slova jako: „musíme zabojovat“, „vy (myšleno voliči) na to musíte vlítnout“ a „je to tam divočina“. Možná jsem příliš prudérní, ale je faktem, že k takovému slovníku se nedostal ještě ani pan Topolánek, a to je opravdu co říct.
Dále jsme se dověděli, že zelení mají ambice se dostat do Evropského parlamentu-musí zabojovat. A právě Kateřina Jacques by měla být v Evropě zelenou zástupkyní. Mluvila o tom opravdu zapáleně.
Poté, co se pan Kraus dozvěděl, že v parlamentu je to pěkná divočina a že u voleb musí zabojovat, jsme se dostali k zeleným úspěchům zelených. Místopředsedkyně strany připomenula jeden debakl a ekologickou reformu. Skvělá bilance za necelé tři roky. Právě ona ekologická reforma ji donesla na tenký led, který se s velkým praskotem prolomil.
Kateřina Jacques nebyla s to vysvětlit, co to vlastně je biomasa. Začala dobře, biologickým odpadem ovšem, co následovalo, byl už jen kompost. Během večera se o definici ještě několikrát pokusila. Pokaždé začala u biologického odpadu a pokaždé skončila u kompostu. A Krausovy myši měly pré.
Přiznávám, že biomasa je poměrně složitá látka, sám z toho nejsem moc moudrý, ale kdo jiný by toto téma měl znát, než první dáma české ekologie? Odpovědí na otázku biomasy bylo dlouhé mlčení, tak dlouhé mlčení, jaké by si politik neměl nikdy dovolit, s finální větou: „Já nerozumím, co po mně chcete?“ Přece o té biomase ,slečno Jacques.
Touto eskapádou možná zaviní, že až voliči na podzim půjdou zabojovat, tak to bude ještě světlejší zelená, než dosud. Za to ji asi cyklista Bursík doma moc nepochválí.
(více)
Absolotní bezmocnost, to bude asi nejsprávnější vyjádření mých pocítů, když koukám na zprávy či politickou diskuzi. Je zbytečné opakovat, co se událo v posledních dnech. Nechtěl jsem se k tomu vyjadřovat, ale tohle už nemůžu vydžet. Úplně ve mně bouří, když vidím nad čím se dohadují naše politické „špičky“. Asi neexistuje nic, co by našim politikům, zástupcům lidu, otevřelo oči.
Dospěl jsem k názoru, že Jíří Paroubek je opravdu mužem na svém místě. V čele vlády by si možná nepočínal nejlépe, ale co dělá teď, mu opravdu sedí. On je prostě skvělým opozičním politikem. Za jakékoliv situace nasazuje a brojí proti nepříteli, ať už tvrdí cokoliv. A když už by přišla například novela, se kterou by výjmečně souhlasil, tak si na ni stejně najde něco „protisociálního“. Z protivníka nezapomene udělat blbce, samozřejmě.
A to nás přivádí k mému tématu. Pan předseda sociální demokracie se nechal během Topolánkovy vlády mnohokrát slyšet, že s dosavadním vedením není spokojen a bude vyvolávat hlasování o nedůvěře tak často, jak to jen půjde. Dalším cílem pak jsou, co nejbližší předčasné volby. Jak dnes víme, první slib splnil beze zbytku. Ovšem až před pěti dny se mu to opravdu povedlo, vláda padla. Mimochodem bylo to díky přeběhlíkům, které koalici tolikrát vyčítal. Co se týče slibů ohledně předčasných voleb, ve kterých by měla podle Paroubkových slov ČSSD triumfálně zvítězit, už to tak jasně nevypadá. Možná taky proto, že v poslední době se procenta trošku přeskupují zleva doprava.
Jak jsem tak viděl Mirka Topolánka v Otázkách Václava Moravace působil na mě rezignovaným dojmem. Nehandloval jako obyvkle. Chtěl jen jediné, předčasné volby co nejdříve, tedy v září. Tento názor podle posledních zpráv zastávájí všechny strany v parlamentu, až na jednu. Kterou? Bude velkým překvapením, že je to ČSSD. Ta mluví o říjnu až o listopadu a chová se jak má ve zvyku, přesně naopak než „třídní nepřítel“ ODS.
Takže kde je ten problém, téma k diskuzi, jak to ti naši politici nazývají. Otázkou zůstavá, jaká vláda dovede stát do předčasných parlamentních voleb, což je při nejmenším 2,5 měsíce. Varianty jsou dvě, buď dosavadní vláda v demisi a bez mandátu nebo vláda úředníků. Obě mají své nevýhody, ale nejrychlejší a nejefektivnější by, dle mého názoru, bylo nechat „dovládnout“ Topolánka. Sice bez mandátu, ale ty dva měsíce to nějak vydržíme a po září již budeme mít snad jasný výsledek Demokracie. Co by to ale bylo za napínavý příběh, kdyby zde nebyl problém jménem ČSSD. Té se nelíbí snad žádná varianta. Dosavadní vládu podpoří pouze, pokud odejde Langer a Vesecká. Topolánek odpovídá, že nevidí důvod přoč odvolávat ministra v demisi a navrhuje, že při nejhorším podpoří i vládu úředníků, jen ať je to za námi. No a pan Paroubek to jakoby přeslechne, odbočuje a řeší další neřešitelný problém.
Co k tomu řící? Snad jen, že je to pořád dokola. Různé politické žabomyší spory se stejnými mezinárodními důsledky-ztrátou kreditu. A tak naše republika se v očích západního světa vzdaluje směrem na východ, kam doufám nechceme. Vždyť tady neřešíme vyslání jaderné hlavice na Čínu! Pánové, dospěli jste k situaci, kterou jste si přáli, tak prosím odložte ješitnost a osobní problémy a snažte se vyřešit vládní krizi co nejdříve. Uvědomte si, že stát nepoškozujete jen zevnitř, ale i zvenku.
(více)
Někdo jste si toho možná všiml, někdo asi ne. Před jarní částí sezóny uzavřela Policie ČR dohodu s ČMFS o tom, že na pořádek na stadionech budou dohlížet jen pořadatelé zápasu a policie bude přizvána jen v krajních případech. Tento vylepšující kontrakt, jak jej zástupci klubů nazvali, nevydržel ani první ligové kolo.
Právě v Brně byl tento pokus o nový řád prolomen hned dvakrát. Právě tolikrát musela zasahovat policie, když Brno hostilo Baník Ostrava. Baníkovci stihli přemoct ostrahu na stadionu ještě před začátkem zápasu, podruhé pak před druhým poločasem.
Bude tento nový plán opravdu tak funkční jak zástupci tuzemských klubů očekávali? Myslím, že bude spíše tak funkční jak očekávali všichni fotbaloví fanoušci, kteří pohlíží na český fotbal střízlivě a bez iluzí. Skončí katastrofou. Otevře to lidem v ČMFS oči? Změní se něco ještě do konce sezony. Pokud ne, tak bitky budou ještě větším pravidlem než dosud.
Myslím, že řešení je jasné. A nebude to nic překvapivého, legislativní zásah. Jiné řešení nevidím. Dokud nevznikne jasný zákon, který by funkčně trestal fotbalové rowdies nezmění se nic.Těžko říct, proč se právě tomuhle řešení fotbaloví funkcionáři vyhýbají. Že by nějaký vyšší zájem? Kdo ví? Necháme se překvapit budoucností... (více)
V minulém týdnu jsem byl na školním lyžařském výcviku, tudíž absolutně mimo realitu-mimo zdroj zpráv. O to víc mě překvapilo, co se událo. A samozřejmě pro mě nejzajímavější kauzou byla Černého Entropa. V sobotu jsem sedl k počítači a četl článek za článkem, abych se tak dostal do obrazu.Ve chvíli, kdy jsem poprvé v celé své kráse spatřil Černého veledílo, mě polil studený pot. Nebyl jsem si nejdřív jistý, jestli plně chápu pozici našeho státu při předsednictví. Původně jsem myslel, že jde o reprezentativní funkci, o zastoupení celé sedmadvacítky, že je to vážná věc. Jak jinak jsem si měl vyložit toto umění, které mělo být oficiálním symbolem našeho předsednictví. Asi jsem přílišný puritán, ale vizitka naší Vlády, státu by snad měla být košér.
Tohle byl můj první dojem, čím víc jsem probádával web, tím víc jsem byl překvapen. Ono to takhle být nemělo! Vláda si něco objednala a dostala něco jiného, ještě k tomu ve chvíli, kdy už dílo nešlo zvrátit. Co s tím asi tak měl dělat chudák Saša Vondra, který plastiku 15. ledna slavnostně odhaloval: Entropa je kontroverzním uměleckým dílem. "Není to nic víc, nic míň," řekl novinářům. Ale tak by to přece vypadat nemělo. Mělo by to být líbivé na pohled na každé členské zemi najít něco zajímavého a milého a konec. Výsledkem je, že se urazila většina států. A pan Umělec David Černý se zviditelnil po celém světě. Já mu to přeju. Mně by se Entropa i líbila, kdyby ji však vytvořil „na vlastní triko“. Ne na zakázku státu, kterou ke všemu ani nesplnil. Obelhal tak celou Vládu, tu Vládu, která má rozhodovat v EU. Jak to asi zvládne, když ji natáhl jen nějaký umělec.
Všechno by to bylo hrozně vtipné a já bych se tomu rád zasmál. Těch 27 vymyšlených umělců a jejich komentáře? Skvělý, originální nápad. Ale uvědomme si, v jakém kontextu to všechno přišlo. Vondra, Schwarzenberg, Topolánek, z těch všech udělal David Černý blbce, z vážených hlav našeho státu.
Viděl někdo z vás katalog, který jako první předložil Černý Vládě. Katalog s návrhy jednotlivých států. Kdybychom měli srovnat návrh a relizaci najdeme více či méně zasadní rozdíly. Například Německo, v návrhu tam rozhodně náznak hákového kříže není, ale v originálu? Jen blázen by ho přehlédl. Ale pan Černý se dokáže skvěle vymluvit: Svastiku byste našli i v obyčejné dlážděné podlaze. Po pátém rozhovoru, ve kterém tento termín použil mě začal trochu nudit.
Nemůže se potom divit, že se jednotlivé státy durdí. Můžeme spekulovat, zda oprávněně. Řekl bych, že Slovensko se svým uherákem, zas tak špatně nedopadlo. A jejich karikaturní oplácení přes média mi připadá trochu nudné a neoriginální. Oproti tomu onanující italští fotbalisté mi přijdou docela přes čáru, ale ze strany Itálie reakce žádná. Na čem se snad všichni shodneme bude Bulharsko. To dostalo asi největší „kopanec“. Těžko říct, kde získal autor tolik zášti k tomuto přímořskému státu. Avšak reakce Bulharska byla snad ještě nevhodnější než dílo samotné. V takové situaci by se snad ani reagovat nemělo. Maximálně výrok ve smyslu: Všichni víme, že takové Bulharsko již dávno není, atd., vše ostatní kauzu jen rozdmíchá. Pro mě je dnes Bulharsko nejméně demokratickým státem v celé Evropské unii. Zakrytí platstiky-tedy cenzura bylo opravdu nešťastné, a tak dnes Bulhaři podepisují petici za znovu odhalení záchodků-pardon Bulharska- a Entropa získává další a další rozměry.
David Černý to vymyslel opravdu skvěle.
Pište, co si myslíte o Entropě. (více)
Tahle by to mohlo dopadnout pokud budeme dál volit ČSSD, tzn. podléhat anti-kampaním a populistickým slibům. Proč za nespokojenost s vládnutím musí pykat hejtmani, kteří svou práci odvádí dobře?
Za prvé je třeba si uvědomit jeden zásadní fakt. Tohle byly krajské volby!!! A jak dopadly? Vždyť naše kraje fungovaly poměrně dobře. Ale lidé hlasováním reagovali na celostátní politiku. Taková společnost není schopná hlasovat v referendech o složitých otázkách, viz radar v Brdech. ČSSD prostě ukázala, jak dobře ovládá volední kampaň a využila, dle mého názoru, nejhorší variantu anti-kampaně. A na to společnost očividně slyší. Aby ne, když nedokáže ani rozlišit význam Krajských a Senátních voleb.
Je pravda, že ODS udělala hodně nepopulárních kroků, ale taková je prostě vláda. Reformy nikdy nejsou přivítány s radostí a ty více oblíbené velice efektivně ČSSD v parlamentu sabotuje. Všichni si stěžují na poplatky ve zdravostnictví. Nejlepší jsou ohlasy lidí, co si stěžují na to, že nemají dost pěnez, aby platili zároveň zdravotní pojištění a poplatky u lékaře. A pravě tito lidé si zanadávají a jdou si do trafiky koupit krabičku cigaret za minimálně dvojnásobek-zajímavý rozpor.
Ale vraťme se k dnešní situaci. Troufnu si odhadnout následující dění. ČSSD podle svých slov nepůjde v krajích do velkých koalic (s ODS) a bude volit výhradně středolevé strany. Kdopak tam, ale středolevý je? Zelení se do krajů vůbec nedostali, Lidovci jsou spíše doprava a zbylé menší strana mají jen nicotný počet mandátů. Zbývá zatím jediné řešení. Správně, KSČM. Věřte tomu, takhle to skončí, v krajích vedle oranžové přibyde i rudá. Děsí mě, že by to lidé takhle opravdu chtěli. Pokud ano, je asi čas na emigraci. Protože co je to za společnost, která 20 let po svržení totality volí znovu komunisty? 15%, které KSČM dostala přece není vůbec málo! Spíš, ale chci věřit ve druhou možnost. A sice, že lidem tahle souvislost (když budou volit ČSSD, zároveň otevírají dveře KSČM) prostě nedošla.
Jak všichni víme Paroubek vyvolá hlasování o nedůvěře vládě. Mám strach, že ve světle dnešních informací to vláda nevydrží a padne. Za normálních okolností bych to bral jako demokratický průběh svržení vlády, ale dnes. Nezapomínejme na české předsednictví v EU, kdy česká vláda musí hlavně REPREZENTOVAT náš stát. Pochybuji, že věci jako jmenování nové vlády a všechny ty obstrukce kolem toho se stihnou vyřešit do 1.ledna 2009 (začíná české předsednictví). Důsledek bude, že budeme vypadat jako naprostý pitomci a naše předsednictví bude jen fraška. Ovšem tohle všechno je Paroubkovi zřejmě jedno. Ten se už nemůže dočkat až si bude moct vytisknout vizitku s nápisem "PŘEDSEDA VLÁDY".
Poslední kapkou budou parlamentní volby v roce 2010. Pokud ODS razantně nezmění přístup, tak prostě vyhraje ČSSD a utvoří koalici se svým starým známým komunistou. A Česká republika, 21 let po sametové revoluci, bude opět mít ve vládě komunisty. Třeba to budou jen 3 ministři z KSČM, ale třeba taky vícepremier a ministr vnitra, nebo dokonce ministr zahraničí. To by byla skvělá reklama: demokratická republika má jako svého zástupce ve světě komunistického politika.
Doufám, že tak daleko to nezajde, protože to by bylo, jak jsem četl na jednom blogu, zralé na emigraci.
Prosím pište svoje názory na politiky dnešních dnů a na volby 2008. (více)
Pokud jste radikální skaut, tak byste asi neměli pokračovat ve čtění tohoto článku. Své názory na skauty budu vyjadřovat absolutně otevřeně. Za celých mých 16 let života jsem nebyl tolik zkonfrontován se skauty jako za poslední týden…
Ke skautingu mě doma nikdy nijak zvlášť nevedli, proto jsem se jaktěživ neúčastnil žádného táboru, který tě naučí být „vždy připraven“ a ani žádné „dobrodružné výpravy“. Ovšem nikdy jsem je ani nepomlouval, prostě jsem je bral jako skupinu lidí, do které nepatřím a nikdy patřit nebudu.
Ale nedávno nastala změna a já jsem na chvíli nakoukl do toho skautského světa, i když to bylo opravdu jen letmo… Přihlásil jsem se jako dobrovolník na sbírku Postavme školu v Africe, kterou spolupořádá Junák-Člověk v tísni. První střet nastal při přípravné schůzce přímo v jejich lůně-ve S.kautském U.niversálním D.omě (už jen ten název mi připadá trochu jako od sekty). Tohle byl však pro mě velmi kladný dojem. To místo a atmosféra na mě působilo hrozně přátelsky. Do styku se skauty samotnými jsem se tolik nedostal, tak snad proto.
Druhý pohled byl na sbírce samotné. Byl jsem s kamarádem přidělen do skupiny se dvěma skauty... Přiznávám se, že jsem do toho šel bez jakých koliv předsudků. Ale vzápětí jsem se vnitře podivoval nad jejich prazvláštním humorem. Ten samozřejmě beru, dá se to vydržet. Čím víc času jsem s nimi trávil tím víc mi vadili. Ať to bylo jejich zmatené blábolení nebo, což bylo horší, to věčné nenásilně násilné peskování. Dokonce začli padat návrhy, abychom se od nich oddělili a šli k někomu jinému, že jsme prý moc otrávení, proč asi. Přitom to původně byli oni, kdo se k nám přidal. Ve chvíli, kdy jsem začal mluvit mi okamžitě skákal do řeči, to prostě člověka nepovzbudí. Ve chvíli, kdy mi opět připomenul, abych do toho dávál víc energie, jsem to už nevydržel a vpálil mu, že to nejde, když mi v jednom kuse skáče do řeči. Radši jsme se od nich oddělili a šli na oběd. Ten den jsme je už neviděli, díky bohu.
Můj závěr? Skaut je v pohodě jen, když není mezi svými. Mám pocit, že se považují za něco lepšího a my-smrtelníci k nim prostě nedosáhneme. Omlouvám se vám skauti, kteří jste to dočetli až do konce, ale tak to prostě cítím. Znám pár lidí, kteří mi dají zapravdu.
(více)
Předem se chci omluvit za dlouhé "neplodné období", ale jak jsem psal dříve-budu přispívat jen když bude čas nálada a podnět.
A teď k samotnému tématu, o kterém chci psát. Dnes, když jsem přišel ze školy, přivítal mě bratr s očima navrch hlavy, že nefunguje proud.
Protože elektrika nefungovala ani u nás ve škole, řekl jsem si, že to bude komplexnější závada. Tak jsem zavolal na E-ON a tam mi řelki, že oprava bude tak za 2 hodiny.
To bratra úplně dostalo, nevěděl co si počít. Byl zvyklý přijít ze školy a alespoň na chvíli se rozvalit před televizí. Já byl samozřejmě nad věcí, ale jen díky tomu, že jsem ho (v dobrém slova smyslu) uklidňoval. Sám jsem taky pociťoval jistou nervozitu-ovšem jsem jí nemohl dát najevo. Chtěl bych je řící, že nejsem žádnej brutální závislák a že je i delší počet dnů, kdy nejsem na počítači.
Ale člověk má takový divný pocit, když nemůže vyzkoušet co asi dávají v televizi, nebo alespoň na moment zapnout počítač. No a tohle všechno se mu násobně připomene každou chvilkou, když vejde do místnosti a rozsvítí-nerozsvítí. No a tohle všechno trvalo asi 3 hodiny.
Všechny tyhle problémy jsou ale jen problémy, které jsou ryze pohodlné. Jak by to asi dopadlo, kdyby to trvalo do těď? To by asi vládna už mírná panika, že?
(více)
Pokud jste to nepostřehli z tisku, tak určitě z televize. Tým novináře Janka Kroupy ve spolupráci s MF Dnes odhalil pokus o vydírání a "obchod" z komprotujícími materiály ve vrcholné české politice. Hlavní aktéři: Jan Morava, Vlastimil Tlustý.
Tuto tvář znalo do 5. září jen velmi málo lidí. Poslanec Morava do té chvíle vynikal jen velice vzornou docházkou do parlamentu, což se v našem státě asi těžko ocení, že. Zato druhý aktér Vlastimil Tlustý je podstatně známější firma: bývalý ministr financí a rebelující poslanec ODS.Teď si jen ujasnit jejich role.
Tlustý ve spoluprácí s Jankem Kroupou zinscenoval scénku, kdy s mladou sličnou figurantkou "dováděl" v bázenu. Vše samozřejmě probíhalo pod dohledem "skrýtých kamer". Poslanec měl určitě zajímavý nápad a jistě si ho jaksepatří užil, ale řekl bych, že politik má na práci poněkud něco jiného než hrát si na kočku a na myš. Tým Janka Kroupy vytvořil fiktivní detektivní kancelář a začal nabízet kompromitující fotografie.
O fotky nezačal jevit zájem nikdo jiný než ctižádostivý mladý nezkušený a naivní Jan Morava. Fotografie koupil a ihned o nich smskou informoval předsedu poslaneckého klubu Petra Tluchoře. Podle slov Moravy se o fotografie Tluchoř zajímal, on sám však tvrdí že je odmítl, kdo má asi pravdu? Proč by Morava házel špínu na Tluchoře, když jinak všechny ostatní (svou stranu ODS) očistil? Nicméně fakt, že Tluchoř měl údajně o fotografie zájem, vyšuměl.
Morava měl velmi široký zájem. Mimo Tlustého se také zajímal o rebelující zelenou poslankyni Olgu Zubovou. A to konkrétně o její dceru, díky ní by pak Zubovou vydíral. Morava se tím chlubil se slovy, že to dostal jako stranický úkol. Následně pak toto tvrzení dementoval.
Chtěl se nezkušený Morava jen zviditelnit, nebo opravdu dostal příkaz "zhora" a ve své pilnosti ho beze zbytku splnil? A co Vlastimil Tlustý? To co udělal bylo samozřejmě neetické, ale kdo má v kauze větší vinu? Tlustý, který vše nastartoval nebo Morava, který aféru okořenil vydíráním Zubové?
Tohle jsou jen dohady, ale konstatujme fakta. Jan Morava nakonec položil svůj mandát v poslanecké sněmovně a vyvázl ze situace jak nejlépe mohl. Vlastimil Tlustý se ke všemu staví s ironií jemu vlastní a stává se černou ovcí české politiky. Všechny trumfy proto teď drží Olga Zubová. Když vyvolá hlasování o důveře vlády, čímž by sice porušila koaliční dohodu, ale dá se to od ní očekávat, začala by se pod Topolánkovou vládou silně houpat židle. Takhle totiž vláda ještě ohoržena nebyla.
Když o tom člověk slyší nebo čte, říká si jak je to hrozné. Je třeba si ale uvědomit, že tyhle praktiky se prostě dějí. Jen je nedělá Morava, ale daleko zkušenější matadoři, kteří se nenechají odhalit. (více)
Pokud si občas na mém blogu něco přečtete, tak se sice dovíte o mém názoru na olympiádu atd., ale uvědomil jsem si, že vlastně nevíte vůbec nic o mně samém. Tímhle článkem bych to chtěl trochu napravit. Snad vás to nepude příliš nudit.Podle nadopisu je jasné, že nepůjde o souhr mého živato v kostce, ale bude se to týkat více méně školy.Chodím pátým rokem na osmileté gymnázium v Jindřichově Hradci (je zde jediné, takže o jeho prestiži by se dala vést diskuze), což znaméná, že teprve od pondělí jsem středoškolák se vším všudy.
Histrorie naší třídy je, abych tak řekl, přespříliš rozmanitá. Komu se poštěstí mít po čtyřech letech "studia" čtvrtého třídního. Myslím, že kromě nás takových tříd moc není. Je jen velikou náhodou, že i přes velký počet různých třídních jsme povětšinou narazili na skvělé tipy. Kdybych je měl všechny popisovat, článek byste pravděpodobně nedočetli do konce, proto jen heslovitě.
Mgr. Radka Běhalová - výborná třídní, která by za nás dala duši - těhotenství
Mgr. Sylva Kalenská - také by za nás dala duši, ale efekt nebyl valný - těhotenství
Mgr. Irena Ryšavá - úžasná učitelka, budu na ni dlouho vzpomínat - učí jen na nižším gymnáziu
Jan Mazanec - letos poprvé, zatím nebudu komentovat - proč myslíte, že je to právě on ;-)
Jak je vidno měli jsme to za ty čtyři roky jako na horzké dráze. O to je to zmatenější, když nám o pí. Kalenské donekonečna tvrdili, že je to jen těžká chřipka. Nepřišli jsme na to proč. Tímto bych ukončil VELMI stručné schrnutí dosavadního mého studia a pustil se do mých aktuálních pocitů.
Z našeho nového třídního mám zatím spíš kladný dojem. Očividně má velký smysl pro humor (snaží se vtipkovat častěji než je zdrávo, ale budiž). Vypadá to, že jako matikář taky nebude špatný. Řekl bych, že z volných učitelů-mužů je to asi nejlepší volba.
Přišla však chvíle, kdy mi zatrnulo. Při češtině na nás "pouštěl hrůzu" náš nový učitel. Bylo to, ale oprávněné. Je fakt, že těch 3,5 roku uteče jako voda a já prostě nemám vůbec jasno, co bych chtěl dělat. Nehledě na to, že už jen odmaturovat z češtiny bude velký problém. Možná bych chtěl maturovat ze ZSV, potom je jasná angličtina, ale co za čtvrté? Nemám tušení. Právě proto, mě jímá hrůza, do konce prváku se musím rozhodnout. Začít se soustředit na důležité předměty.
Tak mi prosím držte palce, ať si co nejdříve zvolím směr.
...Děkuji
(více)
Spousta lidí si stěžuje na reklamu v komerčních televizích. Není to jen kvůli obrovské kvantitě reklamních šotů, ale také kvůli „kvalitě“. Je pravda, že pokud v jednom pásmu reklam, které trvá v hlavním vysílacím čase více než 5 minut, se každá druhá týká pracího prášku, barvy na vlasy, či zubní pasty, dá se težko těchto několik dlouhatánských minut vydržet.Právě tento článek jsem psal před televizí okolo desáté večer a věřte, že kdyby nebylo notebooku, určitě bych u reklamního pásma v celé své délce nevydržel.
Najdou se i reklamy s dobrým nápadem (reklama na fernet stock s nafukovací manželkou), nebo zájimavě řemeslně provedené (např. miliony barevných hopíků v ulicích – reklama na televizor). Ale takových během jednoho šotu moc není. Zbytek času připadá na ty nudnější kousky (každý si na nějakou určitě vzpomenete), některé jsou horší některé ještě horší.
Bezduchých reklam je čím dál víc. Proč, když jsou tak špatné a spousta lidí je nenávidí, pořád přibývají? Myslím, že důvodů je víc. Ten úplně nejzákladnější atribut výroby stupidních reklam je jednoduchý-jsou nejlevnější. Za kvalitu se zkrátka platí víc. A velkým společnostem na propagaci svých produktů stačí, když si je lidé zapomatují jen jako ty ze špatné reklamy. Propagace splní svůj účel a sice, že se výrobek dostane do povědomí společnosti. Kdyby jste si pustili měsíc staré reklamy, u kolika byste si řekli, že jste je dosud neviděli? U většiny lidí by to byl minimální počet a o to právě jde. V obchodě pak máte na výběr ze dvou podobných produktů od různých výrobců. Samozřejmě sáhnete po tom z té hrozné reklamy, protože jste o něm už slyšeli, ale nemužete si vzpomenout kde.
Potom mě napadla ještě jiná, daleko popudlivější myšlenka. Stupidní reklama pro stupidní lidi. Přiznejste si, že je to alespoň trochu možné. Prostě přibývá lidí, kterým stupidní reklama prostě stačí, ba se jim dokonce líbí. (P. S. Tuhle "teorii" jsem si prostě nemohl odpustit. Omlouvám se všem, kterým se líbí reklamy na prací prostředky...)
Reklama tady vždy bude a nás všechny nakonec přežije. Bude tady až zanikne televize a dokonce až zaniknou všechna media. Ona si vždy najde skulinu, kterou prorazí na svět a začne se jako parazit rychle množit. A nemá smysl se kvůli ní rozčilovat, ona si nehledě na to bude žít dál svým vlastním životem. Proto doufám, že tenhle článek je úplně poslední, který se kritikou reklamy zabývá. :-) (více)
Myslím, že z prvního článku jste můj názor na pekingskou olympiádu pochopili víc než jasně. Ale rozhodl jsem se, že ještě jeden svůj názor přidám-možná, abych se před vámi ospravedlnil. To co jsem si nedávno přečetl v jednom českém deníku mě nenechalo klidným.Všichni, kdo jste viděli přenos slavnostního zahájení, si jistě vzpomenete na pohádkově krásnou devítiletou Číňanku, která s úsměvem pěla Ódu na vlast. Její dokonalý hlas ve chvíli obdivoval celý svět a objevovala se i na titulních stranách mnoha časopisů. Z jejího vystoupení byl údajně unešen i sám řežisér ceremoniálu. Vypadala jako vycházející hvězdička. Ukázalo se však, že devítiletá Lin Miao-kche nebude tak talentovaná, jak si všichni mysleli.
Na světlo prosákla informace, že mladičká Číňanka zpívala na playback, což by až tak nevadilo, jenže hlas nebyl její! Jeho majitelkou byla stejně stará Jang Pchej-i. Proč tedy nevystoupila ona sama? Odpověď je jednoduchá: nevyhovuje vzhledem-je ošklivá a tak neměla šanci. Má prý moc kulatý obličej a křivé zuby. Přece by nemohli ukázat světu šeredu! Přijde vám to absurdní? Taky je, ale v Číně je to realita. Proto jediný “výkon”, která krásná Lin Miao-kche předvedla byl billboardový úsměv a bezhlasé otevírání úst.
Je třeba si uvědomit, že tahle kauza určitě není jediná. Jen si musíme počkat , co ještě vyplyne na povrch. Troufám si říct, že se máme na co těšit (a nemyslím jen sportovní zážitky).
P. S. Některé ohňostroje, které jste mohli vidět v televizi, se ve skutečnosti v “Ptačím hnízdě” vůbec neobjevily. Byly totiž jen výsledkem počítače a přidány do obrazu.
Obrázek si udělejte sami. (více)
Už pár měsíců se ve společnosti řeší kontroverze čínské olympiády. A já už od doby, kdy jsem si založil blog bojuji s myšlenkou něco k tomuhle tématu napsat. Pořád jsem si říkal, že nemám dost informací, že to nebude dostatečně objektivní.Ale jakmile v televizi začalo slavnostní záhájení pekingské olympiády změnil jsem názor na psaní článku opravdu bleskově.
Samozřejmě jsem čekal velkolepou podívanou (ostatně jako každé dva roky, že?), ale tentokrát to ve mně vyvolalo bouřlivé pocity. Když jsem sledoval detaily stovky tváří jednotlivých aktérů, nadšené, že právě oni mohou reprezentovat svou zem v ceremoniálu, necítil jsem nadšení. Byla to spíš hrůza, protože jsem za tím vším pořád viděl TU Čínu - komunistickou, totalitní, potírající lidská práva.
S velkou slávou přinesli zástupci jednotlivých etnik (i Tibet) čínskou vlajku. Od nich ji převzali vojáci, kteří ji smrtelně řízným krokem donesli až ke sloupu a slavnostně ji vztyčili. A jak vlajka pomalu stoupala vzhůru 91 000 lidí na stadionu začalo pět hymnu. Pak jsem zahlédl shluk lidí, se vztyčenýma rukama do přesného tvaru, což byl symbol, který mi víc než napadně připomínal hajlování.
Jeden z dalších šoků byl, když se na stadionu objevily ani ne desetileté děti. Jakoby vše chtěli zakrýt nevinnými tvářičkami. Jak se vám to může nelíbit s těmi neviňátky? Proč museli ke klavírnímu virtuosovi přistrčit pětiletou holčičku a upozornit na to, že se na klavír učí jen jeden rok?! Aby snad dokázali, že čínské děti zvládnou vše?!
Během slavnosti se vystřídaly scény na různá témata a jedno z posledních byla ekologie. Opravdu ekologie! V Číně resp. v Pekingu, kde naměřené hodnoty kvality ovzduší přesahují 25 krát normy Evropské unie. Program ekologie sděloval, že se Čína snaží navrátit ke kvalitě životního prostředí, která zde byla ještě před "moderní dobou". Doufám, že jsem nebyl jediný, kdo tomu nevěřil. Je jasné, že po skončení olympiády se Peking opět ponoří do šedě všudypřítomného smogu. Vždyť ten večer nebylo přes onen smog ani vidět hvězdy na obloze. Tohle prostě není prostředí pro olympiádu. Ani při tomto programu nechyběla přítomnost rozradostněných dětí.
Na závěr ceremoniálu samozřejmě přehlídka všech státu, účastněných na Hrách. Za zajímavý nápad bych označil svitek natažený na zemi, po kterém sportovci přecházeli s nabarvenými podrážkami a každý zanechal svůj otisk. Nepřehlédnutelné také byly mávající a smějící se hostesky, které lemovaly cestu všech sportovců. Co všechno asi musely dívky podstoupit jen proto, aby se dostaly na stadion a mohly naivně křepčit? Ještě musím poděkovat čínské abecedě, díky níž naše "Czech republic" přijde v přehlídce na řadu až jako stošedesátá.
Zde by se hodil odstavec závěrem. Nebudu se rozepisovat, ostatně, to jsem už udělal. Ceremoniál na mě působí jako "spartakiáda po 20 letech", která má zastínit to, co svět nemá vidět. Chudobu, bídu, negramotnost, diktaturu a v neposlední řadě porušování lidských práv. (více)
Dá se říct, že dnešní den byl nevlídný už od samého začátku. Protože jsem MUSEL vstávat ve čtvrt na sedm! Jen považte, mám přece prázdniny.
Ale domluvil jsem si brigádu, takže si za to vlastně můžu sám. V sedm mě vyzvedl šéf a odvezl mě k jedné z hradeckých základních škol. Mým úkolem bylo nanést hydroizolační nátěr na sloupy před vchodem. Kdo jste někdy dělal s takovým materiálem, dáte mi zapravdu, že na kůži "drží jako židovská víra".
Skončil jsem v půl čtvrté a šéf přijel pro věci, neměl stejnou cestu, ale nabídl se, že mě alespoň kousek popoveze. Já ale, protože bydlím u nádraží, řekl, že to budu mít snažší autobusem a s díky jsem odmítl. Na zastávce jsem si pak našel autobus v domění, že se "projedu" asi pět zastávek a jsem doma-na nadráží.
Když jsem nasedl do autobusu, jaká věková kategorie byla asi v nejhojnějším počtu? Správně, víc jak polovina autobusu byla složená z důchodců. No dobře, ať si jezdí, když mají tolik času, i ty jejich "upřímné úsměvy" bych snesl, ale co už opravdu nezvládám je jejich chorobná vlastnost navazovat rozhovory na téma NIC.
Během těchto mých úvah dojel autobus na zastávku Jitka, což samý kraj Hradce. Přišlo mi trochu divné, že jsem zůstal (až na ridiče) v autobuse úplně sám, ale nepřikládal jsem tomu velký význam až do chvíle, než se na mě muž u volantu otočil: "Kam jedeš?" "Na nádraží..." "Tak to si budeš muset zaplatit znova." Vytřeštil jsem oči a autobusák mi vysvětlil, že tohle je konec jednoho spoje a teď pojede zpátky tu samou cestu, na nádraží dorazí až úplně naposled. Neochotně jsem mu zaplatil za novou jízdenku a vduchu si nadával, že jsem nejel se šéfem.
Po cestě "zpátky" jsem se modlil na každé křížovatce, abychom zahnuli na tu "správnou" stranu. Nakonec jsem zůstal v autobusu zase poslední a ještě jsem si stihnul, teď už celkem přátelsky, popovídat s řidičem. Kdy jsem, celý šťastný, z autobusu vystupil, kouknul jsem se na hodinky: Bylo půl páté, to znamená, že moje (původně snažší) cesta městskou trvala hodinu!
Od téhle chvíle se už radší vždy zeptám řidiče, zda jede přesně na tu zastávku, kterou potřebuji já a nespolehnu se na jízdní řády na zastávkách.
(více)
Předpokládám, že nejsem první, kdo si povzdechl nad letošním "prázdninovým počasím". Na začátku letních prázdnin, když jsem celý odlechčený opouštěl školu, jsem si naivně myslel, že takovéhle krásné prosluněnné počasí zůstane pozbytek prázdnin více-méně konstantní.
Ale chyba lávky! Ve chvíli, kdy jsem 6. července odjel do Pardubic ke kamarádovi, s cílem věnovat se geocachingu, což je činost, provozovaná vyhradně venku, mě přívítal samozřejmě déšť.
O pár dní později se o bouřlivém počasí psalo úplně všude, ale stále jsem (opět naivně) doufal, že se počasí umoudří a já čtrnáctého odjedu na tábor, kde bude jen hezky. Omyl! Težko bych si vzpomenul na den, který by nepropšel. Počasí také zčásti mohu poděkovat za to, že jsem v půlce tábora onemocněl a musel odjet domů, abych co nejdříve uzdravil. Poslední 3 dny, které jsem z tábora stihl, byly jak jinak než deštivé.
A další, pro mě naprosto překvapující zvrat, třiceti stupňová vedra. Ne, že bych za ně nebyl rád, ale dá se říct, že mi počasí opět narušilo plány. Zítra jsme se chystali na výlet do Plzně a sami uznejte, že v takových vedrech se krásy "pivní kolébky" objevovat nedají. Ale abych pořád jen nenadával, je pravda, že takový stav je přece jen lepší než ten zatracený déšť.
V čas, kdy prázdniny přechází do své druhé poloviny, si netroufám odhadovat budoucnost našeho nestálého počasí. Jen se modlím, aby nepršelo ten jeden týden, ve kterém se chystáme na cyklo dovolenou na Palávě. Prozrazovat konkrétní datum ale nebudu, protože, jak se znám, bych to určitě zakřikl. (více)
Myslím, že boom zakládání blogů už pominul a přečkal jsem ho bez úhony, tedy: nezaložil jsem si také svůj blog. Proto se naskýtá otázka, proč jsem ho založil právě teď.
